Skútr I (po týdnu ježdění)

19. dubna 2015 v 19:16 | fijalka |  kološlapka
Milý zlatý, už se nedivte, splnila sem si sen a pořídila skútr. Kolo nezahazuju, je namaštěný, vyservisovaný, nafouklý, ale věci se prostě mění a vyvíjí. A nácvik na kole byl co k čemu. Je to dost podobný, díkybohu, sem zvyklá na provoz, ale pár věcí je pro mě novejch:


Musim si zvykat na zvuky, který to vydává - jedu sama po silnici, něco vrčí, ale za mnou nikdo, haha. Snad časem rozeznám spokojený vrčení od něco-se-asi-rozbilo.


Zimní pletený rukavice sou lepší než cyklorukavice. Když si chci na červený dejchat na zmrzlý prstíčky, napoprvý s nima narazim na plexi svý helmy, pak už vim, že je musim zasunout zespodu. Taky plivat se nevyplatí - ale to spíš poránu, flusání z námahy na skútru nehrozí:) Jedině snad sucho v hubě ze stresu, ale to se mi stalo zatim jen při prvních pěti kolech po parkovišti autosalonu Jarov (když už sem měla první rovinku odcupitanou a první opravdickou cestu po silnici před sebou - ta se ukázala jako mnohem lepší zážitek než věčný doleva doleva po parkovišti).

Už dvakrát sem nabírala benzín a polila okolí nádrže, ale zatim byl u toho vždycky nějakej gentleman, kterej to papírovym ubrouskem otřel. S benzínovou hadicí se zatim moc nekamarádim, když ji vemu ze stojanu, je tvrdá a nejde ukočírovat ani doleva ani doprava a když už ji násilím dovleču a zasunu (a vycintám), nikdy nevim, jesi už to je hotový nebo ne. Koukám do díry, a když se mi zdá že už to buble vysoko, vysunu. Mačkání rukojeti násosky sem zatim nepochopila.

Zrcátka sou šikovná věc, od začátku jen laboruju jesi to víc naklopit dolu nebo jak vlastně a co přesně mám vidět, takže celá věc je pořád v procesu. Zároveň ráda koukám naživo (vystrkuju hlavu).

Tam, kde sem se na kole bála jet 40 km/h, mi na skútru přijde 60 km/h jako příjemná rychlost.

Velebim se za to, že sem zakoupila helmu s dvojitym plexi - malym tmavym a velkym klasickym. Obojí de pohodlně nasouvat a vysouvat jednou rukou za jízdy.

Ta věc s nohama čili trauma, kerý sem moc vyhajpovala a kvůli kterýmu sem nevěděla, jestli zvládnu vůbec jezdit, se ukázala jako lichá, po tý první cupitačce už sem další kolo dala nohy do vzduchu a pak na plošinku. Skútr je při zastavení i rozjíždění pěkně stabilní a žádná přepadávačka na bok nehrozí. A práce s nohama (nahoru x dolu) mě moc baví:)

Jinak se hodila moje mentální příprava (když ta praktická v autoškole nevyšla) před první jízdou (při chození po ulici nebo ježdění busem nebo tramvají koukat doprava a představovat si, jak tam jedu, nebo sledovat ostatní skútraře, který se v dubnu vyrojili) a vhod přišla knížka www.skutrvemeste.cz a konzultace a jízda po jižní spojce se sousedem (Vespa, -1 rok) a když hledám nějaký blogy, tak tenhle mě zaujal: https://davidbeska.wordpress.com/2015/03/21/skutry-vs-auta-v-praze/ a je to čerstvý.

A teď ... kudy
Víkend na moje první cesty do centra (dokonce na druhej břeh) se ukázal jako dobrá volba, na magistrále a podobnejch velkokapacitních estakádách je to sice někdy napínavý krz pruhy, ale když si to najedu víckrát, už budu vědět. Lublaňská byl omyl, zato Jiráskův most sem si vyloženě užila. A těšim se na svoje cesty za Prahu.
Takže - podobně jak na kole - budu zase studovat mapy a počasí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama