Ne-mo-ci

6. června 2011 v 14:05 | fijalka |  mdlého ducha
Když už dál nemohu, příde nemoc. Všeho je nad hlavu. Hlava se dostane do stavu, kdy neni nad, ale pod. A zavalí ji nenáviděný choroby a koulí to s ní tak vopravdicky, že se zdá, že to bude na věky a nikdy jinak.


Víte, co nenávidim, stejně jako 23. a 24. tejden ve stolnim kalendáři (protože přelom)? Když se mě ptáte, co mi je nebo co mi bylo. K doktoru nechodim a vopravdu mě nezajímá název choroby, která mnou cloumá. Lidi sou zajetý v těch angínách a chřipkách a vůbec nepomyslej na to, jak sou ty choroby individuální. Vymyslim si pro svojí chorobu ňáký nový slovo anebo použiju pročvotázku.

Zpět k choření, den čtvrtý: když sem zabydlená ve svym pelechu už pár dní a největší hnus odezní, přichází chvíle, kdy začínám spekulovat o tom, že už nikdy nepudu do práce. A slova "už nikdy a vůbec tam nepudu ani nápad" v hlavě sou doprovázený skvělejma pocitama. Po pár dnech tam jak hňup du a prožívám povolnový nevolno. To bejvá po nemoci, po dovolený, po volnu a v pondělí. V právě probíhajícim debilnim pondělku spomínám na ty smělý myšlenky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | E-mail | Web | 17. června 2011 v 12:31 | Reagovat

je to tak, že tam už nechodíš ráda?

2 fijalka fijalka | 29. června 2011 v 14:54 | Reagovat

Co bych na to řekla? Von je člověk nakonec v tom ty-já-tru dobrovolně, a tim myslim ty-já-tr celkovej. Dál sem chtěla napsat něco lišáckýho, ale nedaří se mi:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama