Jako když du se psem

16. února 2011 v 23:17 | fijalka |  zablokováno

Volný pokračování bolestnýho oblíkání. A co je novýho: mám šicí stroj a ušila sem si báječný pyžamkový kalhotky na noc i den. Přestěhovali sme se. Nejezdim tramvají! Mám Burdy vedle postele!


Když du do kina nebo na vlak, vypadám jako bych šla se psem. Nejradši bez ničeho. Bez peněz a bez mobilu. Nutnosti napěchuju do kapes, teď v zimě se to pěchuje (4 kapsy v kabátku), a od dubna to taky nebude marný (2 kapsy u kraťas a 1 na kole). Hlavně bez tašky, taška tíží na těle a je v ní nekonečnej bordýlek a dycky něco schází. A musí se hlídat proti lupičům.

Bez peněz. Bezhotovostní chvilky sou dobrodružný a vzrušující, když zkoušim, kolik dní vydržim bez anebo s drobákama v kapse. Naštěstí v krizi a náhlý potřebě dycky někdo pučí nebo u doktora mě počkaj do příště.

Bez občanky. Občanka je trauma, velkoformát převelikej pro všechny kapsy, hnus a zbytečnost. Až bude teplo, zahodim i opencard a mojí bezprůkazkovitost bude kazit jenom pracovní vstupní kartička, bez kerý si bohužel nevrznu.

PS: tohle je pravda pravdoucí a jeden člověk z toho pravidelně šílí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kett * Kett * | Web | 16. února 2011 v 23:29 | Reagovat

moc fajn blog :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama