Svatbu? Děkuju, nechci.

10. března 2009 v 18:10 | fijalka |  mdlého ducha
Ráno se probouzim v pět, počítám, že příbuzenstvo už je na cestě, a než se do baráku nahrnou tetičky a strejčkové, co sem je 20 let neviděla a kvůli kterejm sme se do krve zhádali křížem krážem rodinou, doběhnu do obchodů pro objednaný dortíčky, koláčky, párečky a vlašskej salát, a kytky samozřejmě.


Všecko z tvoje svatba, moje svatba, krásná svatba, beremese, svatba cz, mám v malíku, ale pro jistotu prosvištim diskuzní fóra krz poslední rady před hodinou há.

Úderem sedmý přichází baba s těžkym kufříkem, jehož obsah nakydá na mojí hlavu a zčásti i tělo, z vlasů mi vytvoří cheopsovu pyramidu, takže se až do večera budu lekat pokaždý, když projdu kolem zrcadla.

Chaos, nerváky a přesuny lidí sem a tam, zima, když mělo bejt teplo, šaty se mi divně vláčej po zemi, podpatky podruhý v životě, zdobení aut pentlema a zapichování špendliků do těsnění kolem oken, instantní proslovy přes kopírák, šerpa šejdrem, podpisy před a při obřadu, hostina s knedlíkem a svíčkovou u stolu do U, společný rozbalování předem objednaných darů dle seznamu, nenápadný schovávání obálek s penězma do kabelky speciálně zakoupený na svatební den, ztřískaní otcové novomanželů, eva a vašek s klávesama a povinný tance, točim se dokola už dvacet minut v kuse, dou na mě mdloby...

Tak to byla noční můra, přátelé, nic takovýho nedopustim:)

No, vim, v tom našem zaběhnutym světě je třeba papír na všecko. Abysme se ňák protloukli k tý smrtelný posteli, podepíšem ledacos, ale chcem si při tom uchovat svoje sebeurčení, identitu, nebo ideály nebo jak bych to nejlíp nazvala.
Takže rozhodně budem ignorovat dárečky, serepetičky a náladičku, co nám nutí (stejně jako na vánoce) obchodní i neobchodní okolí. Kolující básničky opsaný z internetu, přáníčka, svatební plánovač a svatební list, předsvatební zkrášlovací kůry, umělý nehty, zkoušky účesu, házení kyticí. Ble.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | Web | 10. března 2009 v 18:43 | Reagovat

nejdriv jsem si myslel, budu ta svatba nebo ne? nakonec si nastesti muj udiv opet rozehnala :-) krasa

2 Wojtee Wojtee | 11. března 2009 v 9:01 | Reagovat

Hahaha, svatební servery všeobecně sajou, s tím naprosto a bezvýhradně souhlasím :)

Jinak jako u všeho platí, že jaký si to uděláš, takový to máš.

A dík za představu tebe s Cheopsovou pyramidou na hlavě, to mi vydrží do večera (ale mně stačí málo ;))

3 fijalka fijalka | 11. března 2009 v 11:09 | Reagovat

Udeláš, s pyramidou nebo bez - jasně:) Ale proč to vůbec dělat?

4 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | 12. března 2009 v 9:14 | Reagovat

Proč to dělat - no protože děti se roděj až po svatbě, to je přeci jasný, ne? =o)

5 Helena Helena | Web | 12. března 2009 v 9:49 | Reagovat

Souhlasím jak s fijalkou - noční můra :-D, tak s Vojtou, že svatba je jedna z věcí, která BY MĚLA být podle mých představ. Bohužel ale už se připravuju na ty ublížený pohledy příbuzenstva, který nebude pozvaný na hostinu... Nejspíš. A nebo to nevydržím... Ještě se uvidí. Je fakt, že poslouchat, jak jsem byla sestřenicím na svatbě a tak to je musím pozvat... Taky mě to štve. Navíc, já jsem byla sama jediná třem sestřenicím na svatbě. Víte, co to znamená? No, že jich je už 6 + děti... asi to tak nebude. byla jsem už na spoustě různejch svateb a tak vím, že kde jde o rodinu + málo kamarádů, je to nuda. Já si chci svatbu užít. Teď jen přemýšlím, jak dlouho mě budou probodávat něčí ublížený oči. Jakože třeba on mě pozval a já jeho ne... To je další věc, která mi vadí. Takový to oko za oko, teda pozvání za pozvání. Myslím si, že svatbu by si měli lidi fakt udělat takovou, jakou chtějí a nikdo by se neměl cítit ublíženě, že nebyl pozvanej nebo tak.

6 fijalka fijalka | 12. března 2009 v 10:54 | Reagovat

Ja spis nerozumim tomu, proc to lidi delaj, a ze nakej cizej clovek nas prohlasi za muze a zenu, to mi pride jako ulet. Svyho muze si vyberu sama a sem s nim, protoze chci a nadelame si spolecnejch zavazku kolik chcem a sami za to nesem odpovednost.

7 Wojtee Wojtee | 12. března 2009 v 14:21 | Reagovat

Proč? Tak co mě tak napadne... Třeba proto, že má člověk potřebu to, co jsi napsala, říct před lidma, na kterejch mu záleží (a vice versa). Protože tim fakt kus života končí a začíná jinej a má potřebu nahlas říct, že TEĎ. A protože se mu chce. A protože vidí odmala kolem sebe, že to takhle má bejt a docela hezky to funguje.

Ale nemyslím, že by to tak museli mít nutně všichni ;)

8 Helena Helena | Web | 12. března 2009 v 15:46 | Reagovat

Fijalko, jo, souhlasím s Vojtou. Je to jako se mnoha věcma. Člověk to buď dělat chce nebo nechce. Třeba by se někdo moh ptát, proč chodíme do práce, když bychom mohli třeba dělat na vlastní noze nebo proč chodíme na koncerty, když můžem hudbu poslouchat doma... Pro někoho je to stejný, pro někoho horší no a někdo v tom zas vidí další rozměr. Tím tu svatbu nechci ani k jednomu z toho přirovnávat, jen jsem chtěla nastínit, že na různý věci mají lidi různý názory. Je asi blbý, když do svatby někdo někoho nutí nebo do formy, jakou má svatba mít. A důvod třeba může být i tak malichernej, že někdo chce, aby se jeho děti jmenovali příjmením stejně (to tak, vychovávat partičku Procházků ;-)). Rozhodně si myslím, že na svatbě jako takový není nic zavženíhodného, stejně tak, jako není nic zavrženíhodného na tom, když dva spolu žijou bez svatby.

9 Helena Helena | Web | 12. března 2009 v 15:48 | Reagovat

Tak teď doufám, že to nevyznělo tak, že jedinej důvod, proč se chci brát, je příjmení ;-). Jen jsem chtěla ukázat, že důvodů může být spousta.

10 fijalka fijalka | 13. března 2009 v 11:11 | Reagovat

Blby je, ze v urcitejch okamzicich te to diskriminuje. Adoptovat dite muze papirove jen jeden a pani na urade to lidem doporuci, protoze pak budou zvyhodneny.

11 Dasa Dasa | 15. března 2009 v 16:19 | Reagovat

Tak myslim, ze to taky vidis cerne fijalko. Taky souhlasim v nazoru s Vojtou na svatbu. Navic je to zvlastni, ale ta svatba ma  opravdu dopad na to, jak se s tim druhym citis. A pokud nechces na hlave pyramidu, tak te prece nemuze nikdo nutit ji tam mit ani zadny jiny veci. Zda se, ze te trapi, ze je to taky trochu trapny, ale neni, to je jen v tvoji hlave. Ono tem lidem na tech dvou fakt zalezi, ani si to clovek neuvedomi, kolik lidi na tebe vlastne mysli, nebo se nejak podilelo na tvym predchozim zivote. My jsme pozvali koho jsme chteli, pyramida nebyla, podpatky symbolicke a pak dobra party. Takhle dohromady uz svy nejmilejsi lidi asi nikdy neuvidim. Navic je zvlastni ale dobry pocit udelat neco, co uz udelaly miliardy lidi pred tebou, je to zvlastni kontinuita.

12 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | 17. března 2009 v 8:51 | Reagovat

Tyjo nějaký moc hluboký myšlenky tady, skoro to nechápu :-) Mně svatba přijde spíš trochu jako divadlo pro rodiče, nebo spíš takovej moment kdy ti rodiče pochopí, že už nám maj dát konečně pokoj, mami já už jsem dlouho dospělá, ale tady to máš černý na bílym, tak už mě nech bejt a zaklepej když mi lezeš do pokoje. No a pak je tu další aspekt, to když ti dva čekají nečekanou ratolest a vzít se "musí", což vlastně nemusí, ale mělo by se to, a pak si přijdou na svý všichni škodolibý "kámoši" - hahaaa ty seš těhotná a vůbec jim nedojde že už nejsem v tom školním věku kdy se tato situace rovná tragédii...

13 Jana Jana | 18. března 2009 v 13:39 | Reagovat

Souhlasim s vetsinou, beru to tak, ze se clovek rozhodne , ze chce byt s tim jednim a sdilet vsechno a prohlasi to prede vsema. Jasne ze te k manzelstvi nuti trochu i spolecnost, protoze bez papiru je vsechno slozitejsi. Ale je to vyjadreni toho, ze k sobe patrite. Oficialne. Tak pokud to clovek tak citi, tak proc by mu to melo vadit.

Co se tyce samotneho obradu, to uz je vec jina, je fakt, ze mozna je jednodussi se vubec nebrat, nez poslouchat reci kvuli tomu, ze svatba nebyla tradicni a se vsema tetickama. Ale me by to asi nevadilo, jde o to si to uzit, a aby si to uzili ostatni. (oboji se povede asi jen malokdy, ale ja mam svoji rodinu rada a chci aby tam byli. Pyramidu nebrat! A co se tyce liceni, asi si clovek musi vybrat, jestli chce vypadat dobre na fotkach a pro poloslepy babicky, nebo jestli chce vypadat dobre doopravdy :D

14 Luu Luu | Web | 24. března 2009 v 17:28 | Reagovat

svatba je príma, jenom si nebrat blba....a pak, udelat to podle sebe. od ty doby nemate narok na to, aby byl nejakej den jenom podle vas....no a jako osobu s disfunkcni rodinou, me nikdy neholodalo, co si myslej nepozvany pribuzny, ja rodinu nezvu vlastne nikdy nikam;)

15 Helča Helča | Web | 30. března 2009 v 23:44 | Reagovat

Už vím, proč je svatba tak důležitá. Pokud se ti dva dokážou shodnout na tom, jak bude probíhat svatební den, koho pozvat,... tak už asi dokážou věechno ;-) Tak to je samozřejmě nadsázka, nicméně něco se z toho asi vyušit dá...:-( Navíc zařínám vycházet z omylu, že si svatebčani udělají takovou svatbu, jakou chtějí... Z dávného snu se rodí noční můra.

16 komix komix | Web | 10. ledna 2010 v 16:31 | Reagovat

toto je najuzasnejsi clanok, aky som v poslednej dobe citala! :) Dakujem, ze niekto zmysla rovnako, ako ja.
A dokonale suhlasim s vyrokom: "Ja spis nerozumim tomu, proc to lidi delaj, a ze nakej cizej clovek nas prohlasi za muze a zenu, to mi pride jako ulet. Svyho muze si vyberu sama a sem s nim, protoze chci a nadelame si spolecnejch zavazku kolik chcem a sami za to nesem odpovednost."

17 Mirek Mirek | 8. srpna 2011 v 15:23 | Reagovat

Naprosto souhlasím, ještě mi nikdo neřekl jediný skutečný důvod pro svatbu. Máme dvouleté dítě a stále nevidím důvod ke svatbě. Přitom bych se opravdu rád nějaký dozvěděl. Prosím, přesvědčte mě proč se ženit, protože to asi udělám!!! Tyto důvody neberu:

- protože se to dělá - no comment
- protože s tím pořád všichni otravují - ...
- kvůli majetku - lze řešit i jinak ne?
- kvůli dítěti - stejně z toho nemá rozum a až bude mít tak ať si dělá co chce, já ho do svatby teda nutit nebudu
- jako veřejné prohlášení něčeho - proč to mám veřejně prohlašovat?
- jako pojistka proti rozchodu - pro mě je to jen cár papíru, když budu chtít odejít, odejdu i ženatej. Od ní žádnou pojistku nechci.
- protože jsem byl taky pozvanej na svatbu a měl bych to otočit - byl jsem v životě na jedné a byla to trapárna trapáren, osmdesátiletá babka plácala rukama a s falešnejma zubama spívala: Jednou je málo, desetkrát moc, třikrát to stačí za celou noc... K tomu DJ pouštěl Jede jede mašinka ... a nakonec se ženich porval se švárem... pokud na svatbě bude polovina lidí který ani pořádně neznám a polovina těch co znám bude dvakrát a víc starší než já, tak se vlastně ani pořádná akce na které by se všichni bavili udělat nedá...
- už jsem udělal tu chybu že jsem souhlasil a nechal malýho pokřtít, farář fanatik, musel jsem v kostele několikrát lhát, že ho povedu k víře a nevím co ještě... Jestli půjdu do pekla tak kvůli tomu lhaní asi... No ok, babičky jsou spokojené, nakonec se všichni vykalili, rodiny se pomluvily navzájem, příště si to dáme znova...

Snad jediný důvod proč to ale asi stejně udělám, je ten, že ona to těžce nese, jak ji s tím pořád všichni otravujou, takže to nakonec vlastně bude z lásky - udělám to protože ona to chce. Bojím se ale, že ji tím budu milovat míň, protože jsem si myslel, že je teda míň úzkoprsá...

Pomůžete mi?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama