Zas o časoprostoru

21. srpna 2008 v 15:16 | fijalka |  marťani lížou led
Moje základní divení: kroutim hlavou nad tim, že to, co bylo, neni.

Divila sem se v šest ráno na zahradě, kolik rajčat se zas objevilo na tom hubenym keříku, otrhám je a další zelený už čekaj na slunce, aby mohly bejt v příští várce, v bílý misce a v lednici a rozkrájený v salátu, no jéje to to chutná, ze zahrady vždycky dobře.
Mám ráda takovou chvíli v mezičase, kdy nemusim dobíhat autobus a balit věci a sledovat kolonu aut, jak se šine ku Praze.
Nastupuju do tramvaje, projíždim si vočima lidi kolem, zajímavá černovlasá holka s vystouplou bradou je najednou babička a její vysunutá brada jí vyčnívá z obličeje, když sedí v křesle, když stojí v kuchyni, když leží na smrtelný posteli. Děda s kovovou holí s nastavitelnou dýlkou, co je unavenej a rád si v autobuse sedne, v tenhle okamžik nastoupil, a před minutou byl malym klukem, co lítal venku bos a taky miminkem, co se v postýlce vrtí a pozoruje okolí a mrská rukama a nohama, a v obličeji už má svojí podobu kluka a dospělýho chlapa a dědy a mrtvýho těla, maminka přiběhne a pochová, pohoupe, maminka neví, jaký je to bejt miminko a jaký je to umírat a jakou podobu bude mít její syn za osmdesát let. Nepamatuje si. Pro teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama