Výpisky z logoterapie

13. dubna 2008 v 8:03 | fijalka |  počtení
Při čtení knížek o umírání mě zaujala jedna věc, a to svobodná volba postoje k určité těžké nebo neodvratitelné situaci. O pár měsíců později jsem se konečně dostala k logoterapii (Viktor Emanuel Frankl). Logoterapie nepitvá nedostatky a slabosti, ale učí, jak využít zdravou část člověka a rozvinout pozitivní vlohy. Následující výpisky jsou z knížky Elisabeth Lukas "I tvoje utrpení má smysl (logoterapeutická útěcha v krizi)". Třeba vás to taky osloví.

Základní charakteristikou logoterapie je jasné oddělení osudových faktorů na jedné straně a svobodného postoje a jednání na straně druhé. Základní techniky logoterapie jsou paradoxní intence a dereflexe.
Paradoxní intence
Ten, který trpí zbytečným nebo přehnaným strachem, je veden k tomu, aby se vlastnímu strachu vysmál tím, že si paradoxním způsobem přeje předmět svého strachu. Kdo se domnívá, že musí pořád doma kontrolovat, zda je plynový kohoutek uzavřen a dveře zamčeny, ten musí jít z domu s nadějí, že konečně dům vyhoří a byt bude vykraden. Kdo se obává koktání při ústní zkoušce, musí k ní jít s pevným úmyslem dokázat, že je největší koktal všech dob. Dokáže-li tento strach zesměšnit, znamená to, že se ho nebojí, neboť čemu se směje, toho se nemůže bát. (Co si přejeme, toho se nemůžeme bát).
Strach náleží do oblasti osudové bez ohledu na to, jak vznikl, protože si většinou nevybíráme, zda chceme trpět strachem nebo ne. Co se ale dá velmi dobře, je, že v rámci svých možností zvolíme takovou odpověď na svůj strach, která je adekvátní naší duchovní schopnosti rozhodování.
Tedy jde o to umět se od své úzkosti trochu distancovat a vymyslet si pokud možno hodně směšné formulace. V zásadě není paradoxní postoj nic jiného, než schopnost distancovat se sám od sebe.
Dereflexe
V této metodě jde hlavně o to, najít jiný myšlenkový obsah, který je pro člověka tak důležitý a významný, že dokáže upoutat jeho pozornost, a tím se "odsoustředit" od sebepozorování (hyperreflexe) a potažmo od očekávání neblahého symptomu - který se pak vůbec neobjeví.
Dereflexe je technikou k odstranění zbytečného utrpení.
Na druhé straně existuje možnost modulace postoje, která je terapeutickou pomocí k zvládnutí osudového utrpení. Když se na podzim začínají zvedat první mlhy a padá listí ze stromů, tak to automaticky neznamená, že ten, který to pozoruje, musí být smutný. Zrovna tak by v člověku mohla tato scenérie vyvolat asociace s příjemnými, dlouhými zimními večery v teplém obývacím pokoji při svitu svíček a s vonícím jedlovým chvojím. Objektivní stav věci může vyvolat různou emocionální odezvu, ale jen my sami volíme, jaký zaujmeme postoj.
Není vždy lehké najít v určité situaci smysl, ale vždy existují ještě možnosti volby postoje, který postižený k dané situaci zaujme.

A něco přemoudrého pozitivního na závěr:)
Sebetranscendence znamená přerůst sám sebe tím, že se intenzivně věnuji něčemu, co je mimo mne samotného, pro co je třeba určité angažovanosti. Je to ono hojivé "zapomenout sám na sebe". Celá duchovní energie a pozornost jsou zaměřeny na něco, co leží mimo člověka samého. Na základě toho se člověk otevírá tomu, co odpovídá jeho vlastnímu poslání a naplnění smyslu.
(Člověk se nemá ptát života po jeho smyslu, ale po tom, co život očekává od něho.)
Kdo se cítí být spolutvůrcem osudu, nemůže být tímto osudem přemožen.
"Místnost, která je po staletí zatemněna, může být okamžitě osvětlena, vpustíme-li do ní světlo, ale ne tehdy, když se pokusíme vyhnat temnotu."
Paramahansa Yoganande
Související a doplňující knihy:
Frankl - Lékařská péče o duši
Frankl - Vůle ke smyslu
Frankl - A přesto říci životu ano
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helča Helča | Web | 14. dubna 2008 v 11:20 | Reagovat

Dereflexe se mi líbí, často se snažím používat (aniž bych věděla, že se o dereflexi jedná) a už i párkrát pomohla.;-). Zaujímat pozitivní postoje, dívat se na věci "odjinud",...

Zato s metodou paradoxní intence mám problém. Věřím, že člověk na sebe může ledacos přivolat svými přáními a slovy vůbec. Dávám si na to pozor. Ale je pravda, že i svým strachem na sebe může ledacos přivolat. Je určitě dobrý se strachem bojovat, ale já osobně volím jiné metody a tuhle bych raději ani nezkoušela. Zvlášť, vezmu-li v potaz, z čeho mám občas úzkost (smrt některého z blízkých, bouračka,... nějak si nedovedu představit, že bych si - i v rámci terapie - něco takového mohla "přát").

2 fijalka fijalka | 14. dubna 2008 v 12:32 | Reagovat

Když já myslim, že tam je důležitej ten nadhled.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama