Dobrovolnicky nabitá

2. dubna 2008 v 22:09 | fijalka |  tvůrčího ducha
Po dni v kanclu a cizích slovech na schůzi mi zase připadá, že o něco opravdovýho de. Opravdový příběhy lidí, který zrovna něco nemůžou, donesu jim čaj, podám župan a vyvezu na chvíli z nemocnice ven, pryč z pokoje, od všech přístrojů, hadiček, bílejch hadrů a nemocničního smrádku a utrápenejch pohledů spoluležících.

Nevim, jak dlouho to budu dělat, ale zatim se s tim nedá přestat:) Vidět ty lidi, v posteli skleslý, najednou (venku nebo při malování a tvoření) veselý a obživlý, jak zapomněli na svý bolesti, je nádherný. Každej je jinej a každou středu je to pro mě malý překvapení. Je to jako na stopu, nikdy nevim, s kym pojedu, jak rychle, a kde mě vysadí.
Když sem o dobrovolnících v nemocnici jenom četla v americkejch knížkách, netušila sem, že už se to děje i tady. V Krčský nemocnici sem se pak začala setkávat s podobně smýšlejícíma lidma a zjistila sem, že sou, jenom sem je dřív prostě neviděla.

A tak chci dál mít čas. To má smysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 8. dubna 2008 v 15:03 | Reagovat

Fijalko, to hrozne obdivuju. Vzdycky sem chtela neco takovyho delat, ale nikdy sem se nedokopala.  Ted zas nemam tolik casu a navic svoji vlastni babicku v nemocnici.

Ale verim, ze kdo si cas najit chce, tak si ho najde. Tak drzim palce.

2 fijalka fijalka | 9. dubna 2008 v 22:09 | Reagovat

Je to fajn, porad neco novyho. Diabetici maj ruzny komplikace, nektery nejsou na prvni pohled videt, a tak me vzdycky neco prekvapi. Zajimavy je i to prostredi, vidam sestry a doktory, jak se s pacientama nebo o nich bavi, certvi kdy si je zapamatuju, porad je jich tam hodne a vselijak se stridaj na smeny. Vyfotim priste nakyho muflona, neska zas behali kolem nas...

3 Helča Helča | Web | 10. dubna 2008 v 14:24 | Reagovat

I já to obdivuju. A souhlasim s Janou, že kdo chce, čas si najde. Bohužel jsem zatím asi nechtěla zas až tak intenzívně.:-(

Ale myslím si, že člověk v sobě má touhu dělat něco smysluplnýho, opravdovýho a když se k tomu dostane, je šťastnej. Potřebuje vidět opravdovej úsměv, opravdový, hmatatelný lidi, když je většina z nás celý dny zaměstnaná ťukáním do počítače nebo třeba prací v business sféře kontakty jsou neosobní, nuceně zdvořilý, ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama