V řadě

1. ledna 2008 v 17:19 | fijalka |  mdlého ducha
Velký bílý světlo a tma a nekonečnej prostor sou jedno. Čas neexistuje. Jesi zavřu oči nebo zírám kolem sebe, na tom nezáleží. Nejsou žádný věci, žádný domy, ani dřevo, ani podlahy, ani zdi, jenom teplo a zima.

Starý ohnutý fotky, s lidma, co vypadaj jako cizí, a nejsou. Kousek z každýho ve mě je. Zblízka je zkoumám a představuju si je teplý, velký, pomalu pokyvujou hlavou, mluvim na ně a ptám se jich. Odpovědi nejsou, teď ne.
Ale ty místa sou tak skutečný, ty domy, co opustili, ty zdi a podlahy, chodím tam, co oni, toho dřeva sme se všichni dotkli, nohama ušlapali prach. Máme všichni stejnou zálibu dívat se do zahrady, stávaj tam celý zástupy a hledí jednim směrem. Černobílý postavy, potkávaj se a míjej. Zahrada, která se tak mění, no jedna myšlenka tam zůstává, možná v tý hlíně, co neni hlínou..
Co to znamená?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama