Sme sví

21. listopadu 2007 v 10:26 | fijalka |  počtení
Začalo to včera v tramvaji, starý indiáni jeden po druhym všichni odešli. Slzy mi tekly v mrazivym podvečeru, Bělka na protější zahradě štěkala, šla sem kolem, ale vona nepřišla k plotu, četla sem ve výtahu a četla sem doma. Malej strom ztratil dědečka i babičku, opustil srub, vzal zbylý psy a vydal se do hor.
Forrest Carter: Škola malého stromu.

Malýho sirotka se ujmou jeho indiánský prarodiče Čerokíové. Kluk (Malý strom) vypráví o životě s babičkou a dědečkem v horách, o životě uprostřed přírody, rozumí stromům, potoku, zvířatům, pomáhá při práci na poli, při pálení whisky, sbírá v lese ostružiny a borůvky, s pomocí indiánů překonává úřednický trable ....
Dovolim si z knížky vložit malej kousek:
Babička se jmenovala Včelička. Věděl jsem, že když jí někdy pozdě v noci říkal: "Sme sví, Včeličko," že jí vlastně říkal: "Miluji tě," protože tak se to dalo z těch slov vycítit. Nebo když si spolu někdy povídali a babička řekla: "Taky si to myslíš, Walesi?" a dědeček odpověděl: "Taky," a myslel tím "Chápu tě". Láska a pochopení byly pro ně jedna a táž věc. Babička říkala, že není možné milovat něco, co nechápeš; není možné milovat lidi ani Boha, když ani lidem, ani Bohu nerozumíš.
Dědeček a babička se chápali, a proto se i milovali. Babička říkala, že s přibývajícími léty se chápání prohlubuje, a že může být tak hluboké, že si to obyčejný smrtelník neumí ani představit, natož vysvětlit, a tak tomu říkali: "Sme sví."
Dědeček povídal, že dyž se za starejch časů řeklo "sme sví", myslelo se na lidi, kerejm se dalo rozumět a kerý měli porozumění pro druhý, takže to vlastně byli všichni "milovaný lidi". Jenže z lidí se stali strašný sobci, a tak se tím dneska myslej už jenom pokrevný příbuzný. Ale dřív to tak nebylo.
Knížka byla zfilmovaná:
The Education of Little Tree (1997)
Dojemný příběh malého indiána, který se učí "tvrdému životu". Slavný Divoký západ je v úpadku. Indiánský sirotek Malý strom je "adoptován" svým dědou a vychováván v duchu lesní moudrosti. Ale byrokracie a sociální úřady mají dlouhé prsty...
A příběhem se inspiruje i Jaroslav Dušek ve svym divadelním představení Škola malého stromu (doporučuju): http://www.lavka.cz/page/divadlo.php
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helča helča | Web | 21. listopadu 2007 v 14:53 | Reagovat

Pěkné, a protože mám Duška ráda, hned jsem si na leden zarezervovala lístky - a hned mám jeden dárek na Vánoce.;-)

2 fijalka fijalka | 21. listopadu 2007 v 16:54 | Reagovat

Taky v lednu chcem jit. Uz sme byli na 4 dohodach (nekdy loni) - knizka i predstaveni skvely, porad je k cemu se vracet...

3 Helča Helča | Web | 21. listopadu 2007 v 17:38 | Reagovat

Jo, ja byla na 4 dohodach a nekdz na jare jsme byli na svete Tolteku. Ale 4 dohody se mi libily vic. Tak uz se tesim. a treba se tam potkame.

4 helča helča | Web | 21. ledna 2008 v 9:51 | Reagovat

Díky moc za tip, Škola Malýho stromu od Duškový v Klubu Lávka se mi líbila. A vůbec mi to nepřišlo pro děti, jak se inzerovalo. Líbilo se mi to moc i herecky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama