Na umření

10. srpna 2007 v 0:11 | fijalka |  čtverečkový blok
Občasný záblesky vědomí smrti přicházej nečekaně intenzivně a v různejch situacích. Kam příde moje nejbližší vědomí?

A ve světle reflektorů vypadá třicetiletá hypotéka a naplánování kuchyně krz soklik a psaní mailů protivům a vydržet žvanění a snýst nedělní zvratkovej zápach z nadcházejícího tejdne a jít do práce v pondělí ráno .. jako ... spajdrpig:)
Takže poslyšte, vo nic nejde.
Přehled smrtících myšlenek: představuju si kočku v poslední chvíli, hladím ji, držim, dívá se na mě (né, to je moc optimistický, dívá se do prázdna), nemáme sílu, brečim jí do kožichu, elixír nepomoh potlačit labilitu, její tělo je najednou lehký, beztvarý, vlažný, uši už má úplně studený. Tak jí tam asi budu muset nechat. Těsně za mnou sedí v tramvaji člověk, přemejšlim, co má v ruce, v okně odhaduju jak se tváří, sleduju to docela nenápadně, aby neměl podezření, že mám podezření, zírá na mě nebo ne? V poslednim vagónu metra neni dost lidí, koho si vyberu až se to stane? Pani s knihou a háčkovanou červenou taškou, chlap v montérkách se špinavejma rukama, kluk, aha ten už má kámoše na sedadle pod sebou. Přiskočíme k sobě, chytneme se pevně, něco si řeknem, budeme si věřit, pro tu chvíli. Molekuly!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helča helča | Web | 14. srpna 2007 v 8:40 | Reagovat

To se Ti podařilo vytvořit pěknej kontrast s minulým článkem. Zajímavý. Někdy se mi udělá hrozně špatně třeba v autobuse nebo ve vlaku a přemýšlím, jestli to nemám někomu říct. Jestli, když omdlím, mě tam nenechají jen tak ležet. Taky se rozhlížím, komu bych to tak řekla. zatím se mi to stalo jen jednou, doma. Od tý doby ale vím, že se to může stát kdykoliv. Mozek (na chvíli) vypne a člověk už nic vůlí nezmůže...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama