Noční můra ze sklepa

9. července 2007 v 23:23 | fijalka |  zablokováno
4 roky tam chodim, kutim si kolo v dílně, hrabu se ve sklepě, dávám kontrolní otázky na stav krys naší uklízecí paní, a nic. Až dneska to přišlo.

Před šestou sem přijela z práce, kolo opřela v dílně ve sklepě, vyšla na chodbu, zamkla za sebou dveře a: vykřikla sem a zkameněla. Z protějšího rohu, asi dva metry přede mnou přeběhla mladá krysa, hnědá, teda spíš se belhala než běhala, dopotácela se na práh vedlejších dveří. Hrůza. Nevěděla sem, jesi se schovat zpátky do dílny, ale tam je hodne koutů a moc věcí, bůhví jak je ta místnost jima obydlená, v ruce se mi klepal mobil, mám zavolat? Nemůžu tu stát navěky, nevydržím to už ani vteřinu, rozhoduju se, vybíhám, nalevo se neotáčim, schody po dvou a rychle nahoru. Brečím, stojím venku, dost daleko od křoví a čekám.
Tom mě pak vynes kolo ze sklepa, budu s ním teď chodit nahoru.
Už se mi to stalo před pár lety v Kralupech, krysu sem neviděla, jen sem o ní slyšela: zůstaň stát! Už je to dobrý, zadupal sem a utekla zpátky. Hever v ruce mě přizemnil, nemohla sem se ani hnout. Pár měsíců po tom sem nosila kolo do bytu.
Cestou v tramvaji a autobuse půl hodiny po akci sleduju lidi a přemýšlím o našem soužití s krysama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helča helča | Web | 10. července 2007 v 15:36 | Reagovat

Jo, tak to já mám dvě fobie. Jednak teda závratě a to tak, že nemůžu ani věšet záclony, protože jak stojim na židli a koukám nahoru, tak se mi točí hlava. Mám kvůlivá tomu doma takový ty jezdící garnýže, který sjedou dolů, tam to navěsím a zase vytáhnu nahoru. A pak mám druhou fobii, tzv. megalofobii - z velkejch věcí. Především industriálního rázu, ale i přírodní. Hlavně teda veliký továrny, velký trubky, ale i mohutný vodopády, hory nebo stromy (zvlášť ty vyvrácený) - brrr, už mi běhá mráz po zádech. tahle fobie se teda projevuje spíš, když jsem sama a občas to asi musí vypadat komicky. třeba teď jsem šla v Alpách na procházku a narazila jsem na obrovskej hučící vodopád navíc s velikejma trubkama kolmo nahoru, tak jsem proběhla a dál podél kaskád jsem běžela s hrůzou v očích dolů ;-). Asi největší horor by bylo postavit mě třeba mezi věže Temelína, nebo nějaký fakt velký továrny.

Hrozný je, že se strachem člověk něco udělá, ale s fobií ne.

2 fijalka fijalka | 10. července 2007 v 15:52 | Reagovat

Megalo je teda zajimavost, ty monumenty me ohromujou, spis jakoze fajn. Krome krys a klaustrofobie taky nesnasim vejsky, jak nam ted opravili balkony a na zadni strane baraku do nich este nedali vyplne, tak tam sou metr krat metr tri diry v kazdym balkone, a ja si koupila krasnou sedivou barvicku na nater venkovnich parapetu na tech balkonech a moje touha po natirani to je velky puzeni, takze tam stojim, levou rukou se drzim okraje toho balkonu a pravou natiram, de to docela dobre:)

3 Mcko Mcko | 30. října 2015 v 9:38 | Reagovat

Vyklízení sklepních prostor Praha, a bude po strachu

http://www.stehovanimamut.cz/vyklizeni.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama