Břichem po dně

21. března 2007 v 17:13 | fijalka |  marťani lížou led
Zblízka prohlížím hladký a vroubkatý kachlíky, modrá barva září čistotou, občasný černý spáry dodávaj dnu pravidelnost a řád, jedný se chytnu a vede mě od jednoho konce k druhýmu, rychle se otáčím, odrážím a jako torpédo vyrážím na zpáteční cestu, těsně míjím něčí nohy, občasný proudy mě vychýlí ze směru, vrhám se do hromady bublin, brázdím moře jako vodní živočich, proplouvám rychle a hladce, setrvávám pod hladinou, pod vším tím hlukem, kterej pro tu chvíli zmizel, stejně jako čas, všechno je zapomenutý, tělo se osvobodilo....
Nemůžu se dočkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helča helča | Web | 23. března 2007 v 10:13 | Reagovat

Máš poetickou duši. Takhle hezky napsat o utopení v bazénu.;-) Asi jsem nepochopila, co?:-)

2 fijalka fijalka | 23. března 2007 v 15:35 | Reagovat

to vis, ja sem starej impresionista:) utopeni uplne né, kousek vedle.... treba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama